Historie

Historie papírenského průmyslu v Lanškrouně

M. Pam & Co

Historie sahá až do roku 1884, kdy pan Moric Pam založil firmu „M. Pam & Co“, která se začala zabývat výrobou papírových dutinek a cívek v Lanškrouně. Výroba byla zahájena v malé dílně na 16 strojích poháněných parním strojem o síle dvou koňských sil, kterou zajišťovalo 6 dělníků, kteří pracovali 6 dní v týdnu a 13 hodin denně. Poptávka po výrobě rostla a přibývalo pracovních sil. Již v roce 1890 bylo ve firmě
zaměstnáno 260 dělníků. Stávající prostory nestačily růstu výroby, a tak majitel koupil a přestavěl sousední dům č. p. 59. V této době byl zakoupen i parní stroj o síle 16 koňských sil. Postupně byly přikupovány i další pozemky, na kterých byla postavena, velká výrobní hala, kotelna, sušárna výrobků, impregnace a zámečnická dílna.

V roce 1900 byl pohon parou nahrazen elektrickým pohonem z vlastního zdroje, až v roce 1925 byla firma napojena na veřejnou elektrickou síť. Pozdější společníci firmy, synové Morice Pama zvolili pro označování svých výrobků symbol PACO (kombinaci písmen z označení firmy Pam & Co). Jako jediná továrna v Evropě se společnost v roce 1906 začala specializovat na impregnované a lakované dutinky. Své výrobky vyvážela firma například do Habelschwerdtu (dnes Bystrzyca Kłodzka), Neuweistritzu (dnes Nowa Bystrzyca), Dresdenu, Vorklosteru, Marburgu v Jugoslávii, Bielitzu (dnes Bielsko Biała) v Polsku a do Anglie. Dva synové M. Pama zřídili také továrnu v Neunkirchenu v Dolních Rakousích. V roce 1929 byla vystavěna nová
kotelna s komínem, který se s výškou 65 m stal dominantou Lanškrouna. V roce 1931 pan Theodor Pam (jeden z pěti synů Morice Pama), kterému byla společnost předána, vynalezl bakelizovatelné provedení cívek chráněné značkou „PACO“. Ve 30. letech 20. století dosáhl stav dělníků 600. Majetek majitelů neustále rostl, ale v továrně panovaly hodně špatné pracovní podmínky, které byly spojené i s častými úrazy na pracovišti.

Továrna byla dále předána synům Theodora Kurtovi a Walterovi. V té době už v našem pohraničí byl cítit nástup fašismu. Po záboru Lanškrouna 7. 10. ‒ 11. 10. 1938 byla továrna na výrobu dutinek, cívek a špulek M. Pam & Co nacisty zkonfiskována. Její majitelé museli z důvodu svého židovského původu emigrovat a rodina Pamů se již do Lanškrouna nevrátila. Walter Pam v roce 1939 s rodinou emigroval do Kanady, od roku 1983 žil se svou rodinou v Paříži, kde v roce 1997 zemřel. Podle pamětí dcery Liselotte Fisher Pam odjel její otec Theodor Pam s maminkou Martou v srpnu 1938 do Ostende do Belgie na dovolenou a potom rovnou do Anglie. Tam dokonce chtěl zřídit pobočku. Zařízení, které bylo připraveno pro tuto pobočku, bylo ale zkonfiskováno nacisty.

Ernst W. Reinshagen

Podnik byl odkoupen od Říšské banky a k 1. říjnu 1939 ho převzala společnost Ernst W. Reinshagen. Dále se pokračovalo ve výrobě a nadále byly udržovány kontakty s odběrateli například v balkánských státech a v Maďarsku.

Národní správa
E.W. Reinshagen & spol.

Po válce v roce 1945 byl podnik převzat národní správou. Theodor Pam sice z Kanady podal žádost o restituci, ale ta byla zamítnuta a společnost znárodněna. Společnosti se tak přijel ujmout synovec bývalého majitele Otto Pam. Ve společnosti ale mohl zůstat už jen jako národní správce po dobu dvou měsíců. Usiloval o navrácení majetku, a proto ho závodní rada označila jako „státně nespolehlivého” a v srpnu 1945
byl propuštěn. Provoz byl zahájen 22. července 1945 s velkými problémy. Většina zaměstnanců (hlavně odborných) továrny byli Němci a  ti se ihned stáhli. Zůstalo pouze několik, kteří nebyli nacisté.
Po odsunu Němců byl Lanškroun dosídlen obyvateli z okolních obcí a z celého Československa a nová pracovní síla podnik zachránila. V roce 1948 činil objem exportu 13,8 mil. Kčs ve velkoobchodních cenách (hlavně Jugoslávie a NDR). 
Národní podnik byl v období socialismu několikrát přejmenován a byl součástí i několika celků (Moravské papírny Jindřichov, Krkonošské papírny). 2. července 1949 vznikl samostatný národní podnik Lanškrounské papírny. Podnik stále prosperoval a zaměstnával tisíce zaměstnanců. V katalogu výrobků z tehdejší doby se uvádí, že PACO ‒ cívky jsou nerozbitné, nekřiví se a nekroutí, jsou lehké, spotřebují málo hnací energie, odolávají varu a kyselinám, změnám teploty, mají největší trvanlivost a vždy stejnou jakost. Ze sormentu se dodávaly dutinky pro barvící stroje Krantz, útkové cívky pro hedvábí, konusky – oříšky, nástavce na vřetena, útkové cívky (Weft), kotoučové cívky pro hedvábí a bavlnu, trubky na hedvábí, trychtýřové konusky, trychtýře na hedvábí, pro barvírny, pro soukání bavlny, trychtýřové dutinky pro niťárny, lahvové cívky, trubky pro křídlovku a na vlnu, kotoučové cívky a dunky pro cvirnování, osnovní dunky
a útkové dunkya cívky s konusky, rabethové cívky a cívky pro křídlový stroj

Východodočeské papírny, n. p. Lanškroun

Od 2. 7. 1949 vznikl samostatný podnik Lanškrounské papírny, n. p., který se o dva roky později stal základem národního podniku Východočeské papírny, n. p. Lanškroun s pobočnými závody ve východní čás Čech (Solnici, Novém Městě nad Metují. Dobrušce, Doudlebech nad Orlicí, Poliččce, Hostačově, Chrasti u Chrudimi).
V průběhu padesátých let byla uskutečněna modernizace technologie napouštění dutinek impregnačními prostředky, spojená s výstavbou nového objektu impregnace. K rozvoji výroby, technologii a strojnímu zařízení došlo v 60. letech 20. století. Vyráběly se dutinky a cívky v různých velikostech a provedeních odolné vůči vlivům tepla, vlhkosti, páry a chemických roztoků. Dutinky byly na povrchu vroubkovány, rýhovány, impregnoványnebo lakovány. 11. 6. 1969 vypukl v podniku požár, který zachvátil výrobní prostory ve středu závodu a zničil část budov a zařízení. Požár byl založen pracovníkem závodu ze msty vůči kolektivu.

Z laboratoře závodu vzešla nová impregnační látka ELACO. Nová dutinka zvaná ROBUR vydržela 20-40 po sobě následujících použití. Dále se vyráběly dutinky na bázi termosetů a termoplastů. Uplatnění nacházely v texlním a chemickém průmyslu. Byly také zkonstruovány a vyrobeny navíjecí stroje BK 210 a BK 280 na výrobu konických dutinek a stroje CYL 220 na výrobu válcových dutinek, série strojů pro výrobu přástových cívek, řada sušáren k navíjecím strojům a brusky na papír. Koncem 60. let byl vybudován vlastními silami nový provoz (náklad 50 milionů Kčs). Vyprojektováno bylo kompletně zařízení skladů, přípravny výroby,
výrobní technologie a zařízení pro expedici a zpracování odpadů. Tímto vznikla možnost rozšířit výrobu o papírové trubice a kartonáže z vlnité lepenky. Tyto inovace pokračovaly nepřetržitě do osmdesátých let.
V roce 1961 bylo zřízeno skromné výpočetní středisko, které bylo dokončeno 1974 moderním vybavením (počítač EC 1021). To mělo významný vliv na efekvitu výroby a následně i na mzdu zaměstnanců.

Východočeské papírny, n.p., Lanškroun

V 70. letech 20. stole docházelo ke zkvalitnění výrobků a rozšíření sormentu. Nová impregnační látka PAREX umožnila výrobu dutinek se zvýšenou mechanickou odolností a odolností vůči vodě a páře. Do výroby se dostala celá řada výrobků z papíru a plastů. Později byla zavedena výroba pacotexových nálevek z lisovaného pryskyřičného papíru. V rámci technického rozvoje došlo k významným úspěchům série rýhovacích automatů. Výstavba nové budovy impregnace, vývoj dutinek z plastických hmot a uvedení do provozu tzv. navalovačky, stroje na výrobu impregnovaného papíru. Získáním dřívější textilky HEDVA a její přeměnou na provoz PACOTEX byl umožněn další rozvoj technologie. Na pobočných závodech byly postaveny nové lisy na trafocívky v Novém Městě nad Metují, lepička skládaček pro svářecí elektrody v Solnici, linky na výrobu vinuté kartonáže s hliníkovou fólií v Dobrušce. Byla zavedena nová výroba trubic s využitím v texlním a chemickém průmyslu, stavebnictví, kartonáži apod. a výroba manžet pro výrobu skelných vláken. V roce 1971 se uvedl do zkušebního provozu nový provoz. Sedmdesátá léta znamenala další pokračování inovační aktovity: vývoj a stavba spirálových navíječek, stroje na výrobu válcových dutinek středních rozměrů, řezačky papíru aj. Cívky se využívaly pro vlnařský, bavlnářský a hedvábný průmysl i pro průmysl zpracování chemických a skleněných vláken, pro barvírny a bělírny. Přesné výrobky z plastů našly uplatnění i v polygrafickém a elektrotechnickém průmyslu, ve výrobě obalů a jinde. Zřízením výpočetního střediska v novém provoze byly vytvořeny nové podmínky pro postupné zavádění výpočetní techniky v celém podniku. Závod získal ochrannou známku PACO a patřil k největším výrobcům dutinek v zemích RVHP. Velké dodávky směřovaly do NDR, Polska, Bulharska, Rumunska a Kuby. V období socialismu se národní podnik několikrát přejmenoval a stal součástí různých celků. V této době měl i tisíce zaměstnanců a až 5 odloučených závodů s centrálou v Lanškrouně. Od roku 1959 do roku 1975 bylo postaveno 95 bytových jednotek prostřednictvím Stavebního bytového družstva pracovníků Východočeských papíren. Ředitelé tehdejších papíren byli Jan Němeček a Ing. Jaroslav Jasanský, CSc.

Východočeské papírny, n.p., Lanškroun

Východočeské papírny usilovaly o netradiční využití obalů a zajímaly se celkově i o snižování energetické náročnosti. Nahrazením 10 milionů plechových obalů obaly z vinuté kartonáže se ročně uspořilo téměř 600 tun pocínovaného plechu. Tím klesá i energetická náročnost a cena o 25-50%. Tyto návrhy Jiřího Kučery, Ing. Jiřího Škvařila a Miroslava Matějky uvedl do provozu tým pracovníků technického rozvoje: Ing. Mojmír Králík, Josef Hylík, Milan Bajnar s pracovníky z dílny vedené p. Krátkým. Za tuto práci v roce 1985/86 získala společnost zlatou medaili na výstavě EmbaxPrint (mezinárodní veletrh obalového a skařského průmyslu). Obdržela také čestné uznání Československé obchodní a průmyslové komory. Tato pobočka byla zároveň
vybrána k uspořádání mezinárodní konference o užití vinutých papírových obalů. V roce 1991 byl závod Paco privatizován kupónovou metodou a dochází k rozčlenění na Orlické Papírny, a.s. Zůstávají pouze podniky v Lanškrouně, Hostačově a Chrasti u Chrudimi).

Orlické Papírny, a. s.
ORPA, a.s.

V letech 1992–1994 se zde vyráběl také papírový nábytek: sedáky, věšáky, poličky, stoly, volební paravany, montovací regály (Montpaco) a sedací soupravy. V 90. letech měly papírny 6 pobočných závodů a to: Nové Město nad Metují Solnice, Dobruška, Doudleby nad Orlicí, Chrast u Chrudimi a Hostačov. V roce 1994, tedy 5 let po sametové revoluci, byl podnik privatizován a pojmenován Orlické Papírny, ze kterých následně v roce 2002 vznikla společnost ORPA, a.s. Byla významným výrobcem papírových trubic a dutinek, plastových dutinek a cívek, lisované a potažené kartonáže a technických výlisků z plastů. Měla vlastní strojírenskou výrobu. Závod Papír Lanškroun byl rozdělen na 3 samostatné hospodařící celky. Divize 11 byla zaměřena na výrobu dunek podélně vinutých, používaných v texlním a papírenském průmyslu, při výrobě kotoučků do pokladen a eket, do zdravotnictví, k pyrotechnickým účelům i pro reklamní účely.
Divize 12 se zaměřovala na zpracování papíru technologií spirálovitého vinu, a to na výrobu trubic s vyššími kvalitavními parametry pro navíjení papíru, folií, drátů a netkaných textilií, výrobu trubic pro stavebnictví, které slouží jako bednění při výrobě betonových sloupů a dále na dutinky pro navíjení chemických vláken.
Vyráběly se také trubice, upravené jako pouzdra pro balení a přepravu zboží. Divize 14 vyráběla kulaté ražené krabičky určené pro balení tavených sýrů, kterých se ročně produkovalo 10 milionů kusů, pro zdravotnická zařízení divize vyráběla a dodávala tzv. biokontejnery – obaly pro bezpečné odkládání použitého zdravotnického materiálu. Papírová vejce, srdce, kornouty a mísy i puzzle s podmořskými a velikonočními motivy byly při zavedení výroby velmi žádané, avšak vlivem masívního dovozu levného čínského zboží do Evropy byly obžně prodejné. Tato výroba byla proto striktně omezena. Posledním výrobkem byly lazonky – ubrousky napouštěné osvěžujícími desinfekčními nebo čiscími látkami. Od roku 1990 do roku 2005 byl ředitelem Ing. Petr Petrů. Dalšími řediteli byli Ing. Miran Černý a Stanislav Husek, Dr.
Firma stále pokračuje pod názvem ORPAa.s. Potomci zakladatele Moritze Pama žijí v zahraničí, ale projevili zájem o návštěvu bývalého rodinného podniku. V červnu 2005 navšvila ČR Liselotte Fisher Pam, která žila v Lanškrouně do svých 19 let (návštěva z Kanady). Nebyla to ale její první návštěva. V roce 1990 je již společností provázel Ing. PetrPetrů (bývalýgenerální ředitel). V roce 2000 navšvil společnost Frank Pam, pravnuk zakladatele, žijící vAustrálii. Závod Plasty v Lanškrouně, známý jako divize 13, byl prodán na konci roku 2006 přední lanškrounské lisařské i nástrojařské společnosti FOREZ, s. r. o., a to její nově
založené firmě ORPA plastic, s. r. o.  Od roku 2007 do současnosti existuje firma ORPA Papír a.s. na ulici Nádražní č. p. 150, Lanškroun. 

Pamovy vily

Tak se označují tři vily vystavěné Pamem, majitelem firmy M. Pam & Co. Dvě jsou na ul. Žižkova č. p. 378 (zde také sídlilo Gestapo, proto se jí po válce říkalo Gestapárna) a č. p. 417, tře vila je na ul. Opletalova č. p. 390. Vila na ulici Žižkova č. p. 378 pochází z roku 1901. Původní stavebník R. Arzt. VLanškrouně po obsazení nacisty fungovala SS (ozbrojená organizace NSDASP vytvořená v roce 1925), která si zřídila sídlo ve vile Waltera Pama. Využívala ale jen její část vily. V noci z 9. na 10. listopad 1938 se před touto vilou shromáždilo asi 150 osob s úmyslem rabování. Strážným vily se nejprve povedlo dav rozehnat, ale část se pak vrála a vynutila si vstup dovnitř. Objekt byl poničen a vykraden. Jen místnosti, kde sídlila SS, zůstaly nevybrakovány. Po tomto incidentu se SS z vily odstěhovala jen z části mobiliáře. Jednalo se o z fanatizovaný projev
antisemismu vůči rodinnému majetku Pamových, žijících ve městě více než půl století.
Budova zůstala do roku 1949 majetkem města. Walter Pam, bratr Liseloe, v roce 1995 požádal v rámci restituce o navrácení vily. Po jeho smrti pokračovaly v řízení jeho dcery, které ji získaly zpět. Tato vila pak byla v roce 2012 koupena společností FOREA s.r.o. přímo od potomků původního zakladatele firmy Pam & Co. ‒ Lilian Audrey Pam, Odee Marie Chrisana Pam a Sandra Lindsay Pam.

Forea dneška

Místo původní továrny na výrobu papírových dutinek PACO v dnešní době spravuje společnost Forea s.r.o., kterou vlastní rodina Jindřicha Marka. Firma Forea byla založena 19. července 2007 a je jediným vlastníkem bývalého „závodu 13“. Areál o rozloze 2,5 ha se postupně revitalizuje a ze zanedbaného brownfieldu se stává moderní městská část. V průmyslovém centru, jakým bezesporu Lanškroun je, by bylo
snadné nechat ho pouze, svému původnímu určení. Jenže se nabízela i jiná myšlenka. Součástí důmyslného urbanistického konceptu zůstaly prostory určené pro řadu menších firem z různých průmyslových odvětví a služeb, ale přibyly i ty, které zkvalitňují a rozšiřují kulturní, sportovní, gastronomické a ubytovací zázemí Lanškrouna. První investiční akcí firmy byla výstavba parkovacího domu PACO, který je v současné době využíván především k dlouhodobým pronájmům parkovacích míst lanškrounskými obyvateli a firmami.

Volnočasový areál Forea

Nápad na vznik volnočasového areálu se zrodil někdy v srpnu 2013. Rodina Markových se tehdy rozhodla v jedné z nejvíce zanedbaných částí areálu vybudovat sportovní centrum. „Shodli jsme se, že ne všechno se musí dělat s přísnou ekonomickou logikou. Dovolili jsme si podívat se o trochu dál do let, kdy budou vyrůstat naše vnoučata a rozhodli jsme se investovat více pro radost a rozvoj zázemí města ve kterém žijeme,“ popisuje úvahu Jindřich Marek. 

Sportcentrum Forea

Je dnes srdcem celé Forey. V prosinci 2014 proběhly poslední dokončovací práce na speciálním povrchu tenisové a badmintonové haly. 31. ledna 2015 se hala otevřela veřejnosti v rámci dne otevřených dveří Sportcentra Forea. Pro amatérské sportovce se tu nabízí systém pravidelných tréninků i amatérských turnajů tenisové a badmintonové ligy. Ještě v tomto roce byl založen i tenisový klub pro děti a mládež, který rodina Markových dodnes finančně podporuje. 17. listopadu 2015 se slavnostně otevírá další nové sportoviště. Tentokrát se část původně skladových hal změnila v lezeckou boulderovou stěnu. Už tři roky poté v prosinci 2018 se do sportcentra sjela celá česká lezecká špička na Mistrovsví České republiky v boulderingu. Forea se stala také regionálním průkopníkem v oblasti Pole dance. V roce 2015 se
dokončil první sál pro tuto atrakvní akvitu na pomezí tance a gymnastiky. Pole dance si brzy získal desítky příznivců mezi dospělými i dětmi. Ve sportcentru se postupně otevřely další taneční i cvičební sály, které nabízí zázemí pro výuku sahající od klasických společenských tanců, přes jógu až po moderní sportovní disciplíny určené k rozvoji i regeneraci pohybového aparátu. Tvůrcem a architektonickým otcem všech projektů je od počátku MgA. Mikuláš Medlík. Díky němu se ve Foree citlivě spojují historické prvky budov s moderními konstrukcemi a materiály.

Music bar Forea

„Naše úvahy o rozvoji volnočasového centra fungovaly jako pomyslná vločka, na kterou se nabalují další a další nápady. Hned od začátku se ubíraly také k tomu, jak vyplnit chybějící kulturní zázemí pro pořádání menších klubových akcí hudebního a divadelního charakteru,“ popisuje proces vzniku Music Baru Forea Jindřich Marek. Ukázalo se, že k dispozici je prostor, do kterého se pohodlně vejde na 160 návštěvníků. 12. února 2016 se otevřel bar s hudebním klubem a posezením. Music bar využívají místní muzikanti i ochotníci a zázemí nabízí také pro přednášky, veřejné debaty a spolkovou činnost. Vzhledem k rozmanitosti pořádaných akcí se stává nezanedbatelnou součástí lanškrounské kultury.

Hotel Forea

Hotel Forea doplňuje stávající nabídku služeb od července 2018. O ubytování mají zájem nejen obchodní partneři lanškrounských firem, ale hojně je využíván také pro sportovní soustředění z České republiky i ciziny. Zajímavos jsou i turisté ze zahraničí, kteří jsou potomci původních lanškrounských rodin. Mnoho z nich zmiňuje, že jejich příbuzní v bývalé továrně pracovali.

Pasáž

Všechny výše zmíněné části v roce 2020 propojila nová pasáž. Tento prostor rozšiřuje zázemí pro hosty. Slouží především jako recepce s možností posezení pro dospělé. Nabízí ale také novou hernu pro děti. Součástí pasáže je i ohlédnutí za minulostí  areálu, které připomíná klíčové osobnos podniku PACO i atmosféru let, ve kterých historie firmy kráčela rychlou chůzí. I další plány společnosti Forea zůstávají smělé. Projekt na nové wellness centrum, které by určitě ocenil každý sportovec nebo návštěvník, už je na světě a v budoucnu vhodně doplní systém nabízených služeb.